|
|
Tvorba a užití činitelských podstatných jmen ženského rodu v současné češtině a polštině
Plasová, Anna ; Rusin Dybalska, Renata (vedoucí práce) ; Benešová, Michala (oponent)
Tato práce se zaměřuje na problematiku tvoření a užívání činitelských podstatných jmen ženského rodu v současné polštině s přihlédnutím k analogickému jevu v češtině. Teoretická část práce popisuje formu a způsob derivace ženských tvarů činitelských substantiv a následně rozebírá jejich sociální rozměr (opozice mužského a ženského gramatického rodu, různé pohledy na asymetrii v jejich užívání). V současné polštině jsou patrné dva protichůdné trendy - jeden derivaci blokuje a tabuizuje, druhý ji naopak prosazuje a propaguje. Obecně jsou feminina běžně používána pro názvy povolání s nižší společenskou prestiží, oproti tomu u povolání a titulů vnímaných jako prestižní je přechylování řídké a mimo feministické kruhy zpravidla vnímané jako nepřirozené, nevhodné či dokonce depreciativní. Dále existuje řada substantiv, u nichž dochází k derivaci jen v některých případech. Tato situace je hodnocena jako velmi odlišná od češtiny, v níž je naopak přechylování běžné a obvykle nepříznakové. Praktická část obsahuje výzkum provedených na korpusu textů z polského deníku Gazeta Wyborcza z roku 2006, v němž bylo vyhledáno 18 vybraných problematických činitelských substantiv ženského rodu. Jednotlivé výskyty byly popsány se zřetelem na kontext a četnost. Získaná data se porovnávají s příslušnými hesly ve dvou...
|
|
|
Počítání pomnožných jmen v polštině
Plasová, Anna ; Friedová, Mirjam (vedoucí práce) ; Křivan, Jan (oponent)
Pluralia tantum - podstatná jména, která nemají kategorii singuláru - tvoří v rámci polských substantiv oddělenou skupinu, a to především s ohledem na zvláštní způsob kvantifikace, jež pro tato substantiva předepisuje jazyková norma: počítání pomocí specifického typu číslovek, tzv. číslovek souborových. Protože je však paradigma souborových číslovek málo frekventované a pro rodilé mluvčí obtížné, objevují se v praxi různé kompenzační strategie, pomocí nichž se mluvčí problematickým číslovkám vyhýbají a nahrazují je analytickými konstrukcemi (např. dwie pary wrót místo dwoje wrót). V teoretické části práce autorka shrnuje dosavadní stav výzkumu v oblasti počítání polských pomnožných jmen zejména na základě článků polonistů Zygmunta Saloniho a Anny Andrejczuk. V druhé, praktické části práce autorka na datech získaných z Národního korpusu polského jazyka provádí vlastní výzkum s cílem zjistit, jak mluvčí polštiny skutečně postupují, když chtějí pluralia tantum kvantifikovat. Kromě opisných konstrukcí nachází také časté použití základních číslovek, což je v přímém rozporu s jazykovou normou. Užívání souborových číslovek se i přes to, že je norma vyžaduje, zdá být jevem, jehož frekvence je na poklesu, a to zejména v méně formálních vrstvách jazyka. Úzus se tak dostává do konfliktu s normou, od níž se...
|
|
|
Počítání pomnožných jmen v polštině
Plasová, Anna ; Friedová, Mirjam (vedoucí práce) ; Křivan, Jan (oponent)
Pluralia tantum - podstatná jména, která nemají kategorii singuláru - tvoří v rámci polských substantiv oddělenou skupinu, a to především s ohledem na zvláštní způsob kvantifikace, jež pro tato substantiva předepisuje jazyková norma: počítání pomocí specifického typu číslovek, tzv. číslovek souborových. Protože je však paradigma souborových číslovek málo frekventované a pro rodilé mluvčí obtížné, objevují se v praxi různé kompenzační strategie, pomocí nichž se mluvčí problematickým číslovkám vyhýbají a nahrazují je analytickými konstrukcemi (např. dwie pary wrót místo dwoje wrót). V teoretické části práce autorka shrnuje dosavadní stav výzkumu v oblasti počítání polských pomnožných jmen zejména na základě článků polonistů Zygmunta Saloniho a Anny Andrejczuk. V druhé, praktické části práce autorka na datech získaných z Národního korpusu polského jazyka provádí vlastní výzkum s cílem zjistit, jak mluvčí polštiny skutečně postupují, když chtějí pluralia tantum kvantifikovat. Kromě opisných konstrukcí nachází také časté použití základních číslovek, což je v přímém rozporu s jazykovou normou. Užívání souborových číslovek se i přes to, že je norma vyžaduje, zdá být jevem, jehož frekvence je na poklesu, a to zejména v méně formálních vrstvách jazyka. Úzus se tak dostává do konfliktu s normou, od níž se...
|
|
|
Tvorba a užití činitelských podstatných jmen ženského rodu v současné češtině a polštině
Plasová, Anna ; Rusin Dybalska, Renata (vedoucí práce) ; Benešová, Michala (oponent)
Tato práce se zaměřuje na problematiku tvoření a užívání činitelských podstatných jmen ženského rodu v současné polštině s přihlédnutím k analogickému jevu v češtině. Teoretická část práce popisuje formu a způsob derivace ženských tvarů činitelských substantiv a následně rozebírá jejich sociální rozměr (opozice mužského a ženského gramatického rodu, různé pohledy na asymetrii v jejich užívání). V současné polštině jsou patrné dva protichůdné trendy - jeden derivaci blokuje a tabuizuje, druhý ji naopak prosazuje a propaguje. Obecně jsou feminina běžně používána pro názvy povolání s nižší společenskou prestiží, oproti tomu u povolání a titulů vnímaných jako prestižní je přechylování řídké a mimo feministické kruhy zpravidla vnímané jako nepřirozené, nevhodné či dokonce depreciativní. Dále existuje řada substantiv, u nichž dochází k derivaci jen v některých případech. Tato situace je hodnocena jako velmi odlišná od češtiny, v níž je naopak přechylování běžné a obvykle nepříznakové. Praktická část obsahuje výzkum provedených na korpusu textů z polského deníku Gazeta Wyborcza z roku 2006, v němž bylo vyhledáno 18 vybraných problematických činitelských substantiv ženského rodu. Jednotlivé výskyty byly popsány se zřetelem na kontext a četnost. Získaná data se porovnávají s příslušnými hesly ve dvou...
|
|
|
Fenomén Žida v polštině a češtině a také v polských a českých židovských anekdotách v kontextu literatury 1. pol. 20. st.
BALÍK, Štěpán
Při popisu fenoménu Nida v čeńtině a polńtině a českých a polských nidovských anekdotách v kontextu těchto národních literatur vycházím z pojmového aparátu kognitivní ligvistiky. Zásadní teoretická báze spočívá v uplatnění tří hledisek, podle nichn je stereotyp Nida charakterizován. Je to opozice kladné sféry: člověk, uţitečnost, katolík a záporné sféry: zvíře, neuţitečnost, nekatolík. Slovní zásoba (zvláńtě frazeologismy) a příklady z literatury, jen se vání k vnitřnímu či vnějńímu obrazu Nida, poukazují na etnický stereotyp v polském a českém naivním jazykovém obraze světa. V komparativním úhlu pohledu jsou polské a české rozdílnosti a paralely zjevnějńí. Zároveň v práci odkazuji na souvislosti demografické, kulturní a historické, a rovněn předkládám úryvky z literatury, jen jsou s těmito souvislostmi úzce propojeny, a podtrhují tak uvedené závěry. Mým úmyslem není vyčerpávajícím způsobem popsat vývoj této slovní zásoby ani poskytnout úplný výčet daných jevů, ale snaním se vystihnout posuny v obrazech Nida (částečně v kontrastu k obrazu Roma). Příklady, které jsou převzaty ze slovníků, sekundární a krásné literatury jsou ? pokud je to monné ? doplněny o výrazy spjaté s jazykovou pamětí dneńních Čechů a Poláků. Částečně tedy rovněn verifikuji jejich současné pounití. Při třídění zkoumaného materiálu, odmítám pojem antisemitismus, jenn je v sekundární literatuře často pouníván, a inspirován kognititivní lingvistikou a etnologií, operuji termínem etnocentrismus.
|
host ::
RSS.